ManiWaniLOL: 2014

Život organizátora anime conu je celkem zábava. Tři čtvrtiny roky vymýšlíte nejrůznější nápady, které následně realizujete během 2-3 dnů. A ty nápady se buď povedou nebo ne. Z těch povedených máte radost a ty nepovedené buď rychle zapomenete, a nebo se příště pojistíte, aby vyšly. Pak jsou tu nápady, které během realizační fáze narazí na nějaký zádrhel, ty se povětšinou posouvají na další rok (pokud se na ně do té doby nezapomene).

AMV peklo vol.1 aneb Do roka a do dne

S nápadem na český AMV Hell, videa plného krátkých gagů, přišla Akiko už někdy v zimě 2012-2013, tzn. dost v předstihu před prvním NatsuConem, ale nevěnovalo se mu moc pozornosti a péče. Byly důležitější věci. V červnu 2013 už jsme se definitivně s AMV peklem na NatsuConu 2013 rozloučili, bylo pozdě a páchat něco narychlo u nového anime conu nemělo smysl, takže se to klasicky odložilo.

Po stanovení pravidel pro videa, termínu, vyvedeném logu pekla a promo videa od Himinky se tento projekt vyhodil na web a FB akce. To bylo někdy koncem ledna 2014. Hned druhý den mi v mailu přistál první příspěvek do Pekla. Byl na Girls & Panzer a zvuková stopa z videa, co nějací týpci natočili a hodili na YouTube. Bohužel celá pointa byla o tom, že se tank převrátil a pak už se jen ozvalo několik nadávek. Takže zamítnuto. Potom někdy koncem února poslal Jarník své „Na samotě u Totora“. Říkal jsem si: „Jo. Přesně něco takového se nám hodí na konec.“

A pak bylo, co se týče pekla, mrtvo až do června. Termín byl stanoven na začátek července kvůli dostatku času na případné korektury a hlavně dohodnutý AMVčkař Himinka (čti Čingiz), který měl za úkol celkový sestřih a enkód, odjížděl před NatsuConem na měsíční výlet mimo ČR. Doufali jsme, že to bude jako klasické AMV soutěže, kterou vyhlásíte 4 měsíce dopředu a stejně 90% soutěžních kousků přijde poslední víkend před uzávěrkou. Naštěstí zabrala agitka, kterou na květnovém Animefestu udělali Lusi s Jarníkem a o projektu řekli cylonům, což na konečném výsledku bylo hodně vidět a za tuto „reklamu“ děkujeme. Jak se termín rychle přibližoval, videa nakonec přišla a my věděli, že to bude stát za to, ale že to celkem dá 14 minut čistého času jsme nečekali. S týdenním nastavením termínu se sešlo celkem 55 příspěvků, včetně těch, co jsme tam s Akiko přidali osobně.

Teď už jen stačilo dát to nějak dohromady. Při sestavování tracklistu jsem se držel několika kritérií: neopakovat videa od stejného autora hned po sobě, střídat krátké úderné gagy a delší kousky, aby se z toho publikum stihlo vůbec vzpamatovat, Rakeťák na začátek, Totoro na konec, udělat nějakou hlavní část mezi „Krtky“, kam nacpat co nejvíc toho nejúdernějšího. Nakonec se to celkem povedlo a výsledek sklidil velký úspěch a nechci ani domýšlet, co se bude dít s AMV peklem vol. 2, pokud bude mít hodinu.

Několik střípků z natáčení:

Kvůli použití zvukové stopy s častým výskytem slova „pyčo“ jsme zamítli příspěvek Jarníkovi. Bylo to jeho první zamítnuté AMVčko. Měl radost a bral to jako splněný achievement.

Totoro byl už od začátku jasný klip na konec.

A pak poslala e-mail Lusi: Doufám, že ještě nemáte kandidáta na poslední příspěvek. Tak posílám následující.

Odpověď byla: Sice máme, ale vy už si to nějak doma vysvětlíte.

Zmalovanej až za ušima

Po letošním Animefestu, kde jsem viděl dost drsných cosplayů, jsem si řekl, že bych něco takového mohl zkusit taky. Jelikož nákupy ze zahraničí jsou pro mě tabu (bez PayPalu a platební karty), jsem probrowsdal české eshopy s tím, že hledám nějaký zajímavý kostým nebo masku. Nakonec má volba SFX kit vlkodlaka s latexovou půlmaskou, zuby a chlupy. Vypadalo to jako hezký komplet a i průvodní obrázek vypadal krutopřísně. Vyžadalo to však skoro profesionální maskérskou práci. Inu, napsal jsem Yuki, která vede na NatsuConu workshopy, jestli by mě nezkusila namaskovat s tím, že materiál a manuál bude. Yuki souhlasila a já začal objednávat „věci“. Nikdy předtím jsem neudělal tolik objednávek z eShopů jako tři měsíce před NatsuConem. Samotný kit samozřejmě nestačil, přidaly se k tomu štětce, další barvy, pudr, odličovač, packy, oblečení a tak nějak. Vždycky když nějaká část věcí dorazila, má radost se o něco zvětšila.

Před NatsuConem bylo potřeba udělat test líčení a zároveň časové náročnosti. Volba padla na Advík, kde Yuki vedla místnost s workshopy a byl tedy čas a prostor na realizaci. Protože o advíkovém víkendu bylo neskutečné vedro, nechal jsem paruku i masakrální kimono doma a zkusilo se čisté kabuki líčení podle vzoru kočky – hledání na google: samurai makeup.

Vypadalo to super, a nemusela by s tím být moc velká práce. Yuki to zvládla za hodinu a výsledek se i celkem povedl. Teď zbývalo vyzkoušet, co všechno ta tuna barev v tom vedru vydrží. Pitní režim se podařilo s pomocí brčka dodržovat. I oběď v čínské restauraci se podařil. A kdybych si jednou ze zvyku nehrábnul na ksicht, vypadalo by to celou dobu dobře. Po sedmi hodinách s kabuki kočkou jsem se odlíčil a vybaven zkušenostmi a dalším příslušenstvím (kapesníky a indulona) mohl prohlásit test za úspěšný.

NatsuCon se blížil a tím i domluvené zmalování. Vlkodlačí kit měl snad jedinou nevýhodu. Musel jsem přepsal manuál, který byl v němčině, abych ho prorval google translatorem do použitelnějších jazyků jako jsou angličtina a čeština. Přepsaný originál měl 3 stránky ve Wordu. Naštěstí měl i jednu nezanedbatelnou výhodu – vše vysvětlující obrázky.

Předběžně jsem počítal, že líčení a lepení zabere tak 2 hodiny, celkem jsem to trefil. Stejně jako na Adviku probíhala maskérská práce ve workshop místnosti spolu s aktuálně probíhajícím programem, což bylo 3D origami s Jejkou. Během líčení jsem samozřejmě na sebe neviděl, „publikum“ reagovalo velmi pozitivně. Kvůli nalepeným zubům dentální pastou jsem veškerou komunikaci omezil na vzkazy na tabuli a následně vrčení. Zelené kontaktní čočky jsem sice měl taky v zásobě, ale ani po hodině pokusů za mohutného povzbuzování (a motivace Jestli to nezvádneš, nasadím si je já.) Mešitky jsem si je nedokázal nasadit.

Po 2 hodinách maskérské práce bylo hotovo a já mohl nepoznán (s vysačkou) vyrazit mezi lidi. Některé reakce známým mě celkem překvapily, např. Yuffie, která sotva mě viděla, tak si chtěla sáhnout na čumák, nebo jedna stánkařka, která se slovy „jé, pejsek“ požádala o hug. Potom jsem ještě v své celé kráse stihnul Wolfiimu asistovat při repríze AMV soutěže jako pouštěč videí.

Vzhledem k časovým možnostem a následnému odlepení a odlíčení byla celková doba s maskou asi 3.5 hodiny. Pak následovalo hodinové odlepení latexové masky, prováděné velmi opatrně kvůli velmi kvalitnímu lepidlu na kůži.

Můj experiment s SFX maskou se povedl, já získal neskutečný zážitek a Yuki skvělou maskérskou zkušenost a luxusní odměnu – dráčka (prostě jsem jednu objednávku potřeboval dostat na dopravu zdarma).

Já ty želvy chci!

Selekce promítaných titulů pro NatsuCon je ošemetná věc. Chtě-nechtě si vyberete titul, který si prostě promítnout chcete. To jestli se daný titul podaří nakonec vybavit je věc jiná. Vybraná promítání lze prakticky rozdělit do dvou skupin – ty, co mají v ČR distributora a ty, co ho nemají. První skupina je jednodušší, prostě se distributorovi napíše e-mail nebo zavolá a za slušnou částku se dá u většiny případů vyjednat klubová projekce. Druhá skupina je náročnější, musí se psát do zahraničí – povětšinou do Japonska a získat si obchodního zástupce daného distributora tak, aby se nakonec podařilo uzavřít obchod přijatelný pro obě strany. Želvy Ninja jsem žral už od dětství, a jelikož Nickelodeon má zastoupení u nás, nebyl důvod to nezkusit. Akiko však na nápad promítat na akci Želvy Ninja reagovala velmi s rezervou, nakonec byla stanovena neoficiální podmínka, že na NatsuCon dostanu Želvy, když Akiko dostane yaoi. Pro upřesnění, vybavit promítání nějakého kvalitního (tedy staršího) yaoi, je o několik levelů těžší než běžného anime a spadá tak do kategorie „leda ve snu“ nebo spíš „na to rovnou zapomeň“. S Nickelodeonem už jsem jednu zkušenost měl, na Advik 2012 jsem poptával hodinovou ukázku seriálu „Avatar: Legenda o Aangovi“. Tehdy jsem se doptával velmi pozdě (v červnu) a i přes prvotní pozitivní odpověď českého prostředníka, byla odpověď z americké centrály negativní. Bylo zkrátka moc pozdě. Vybaven touto zkušeností jsem si napsal s předstihem (březen) a doufal, že to tentokrát třeba vyjde. V červnu, když už jsem s želvami skoro nepočítal, ale naděje stále ještě byla, přišel e-mail se schválením projekce na NatsuConu. Zajásal jsem. Dodané propagační materiály byly velmi kvalitní, takže mohl vzniknout luxusní plakát se želvami a logem NatsuConu. Akiko za tohle dlužím nejedno pivo a rozhodně to bude splaceno beze zbytku.

Protože Nickelodeon poprosil o reklamu, vymyslel se ještě želví kvíz. Už od loňského NatsuConu jsem si pohrával s myšlenkou, že by se mohla udělat nějaké želví soutěž, kde hlavní cenou bude pizza. A stalo se. K pizze jsem v rámci cen ještě přidal želví kartičky a stolní hru. Příspěvky do kvízu byly vynikající, ale vítěznou pizzu si nakonec vysloužila jedna slečna, která poslala fotku své želvy okrášlenou ninja proprietami. Želvy sobě, řekl jsem si.
Aby předání ceny nebylo tak fádní, objednal jsem si ninja morphsuit, který by tuto věc ještě ozvláštnil. Testovací nasazení morphsuitu doma proběhlo bez problému. Původní plán byl v tom dojít i do té pizzérie, ale donáška byla přecijenom jistější (Náměstí Bratří Synků je též znám jako pražský Bronx). Ostré nasazení morphsuitu probíhalo dost pod časovým presem, napoprvé jsem si to navlékl obráceně a všiml si toho, až když jsem měl na sobě i ty tabi cvičky.

Ale nakonec se povedlo a já se skoro vybitým telefonem vyrazil směrem k recepci čekat, až pizza dorazí. Morphsuit sklidil na recepci úspěch, mobil naštěstí vydržel a Solimu děkuju za asistenci při placení. Donáška si z toho, že předává pizzu čemusi, nic nedělala, kolem stálo dost cosplayerů. Eniksova reakce „You are fucking kidding me?!“ mě utvrdila, že bych to měl radši sundat, a s pocitem naplněného plánu jsem zase byl za skoro normálního organizátora. Třeba na něj ještě dojde. :)

Střípky aneb co jsem ještě nezapomněl

To plátno, stage, zvuk a projektor byly naprosto super. ENiKSi, díky.

Má kamera má kromě naprosto nepotřebných věcí jako GPS také miniprojektor. Projektůrek dokázal na plátně v tmavých scénách vytvořit velké znatelné logo SONY, jakýsi watermark. Omlouvám se tedy všem.

Vybírání videí pro streamer bylo náročné. Dvě stě videí se se Stříbrem podařilo probrat na výslednou stovku.

Akiko svoje yaoi dostala, sice ne promítání, ale Ultimate yaoi challenge se vydařila a v programu byla hned před želvami.

Na pár kravinek už se nedostalo, tak třeba next time, jako např. „Kde je Butaneko“, variaci na Kde je Wally s průvodním hlasem Greka1 kibicujícím k hledání.

Příští rok už si tu appku na management AMV soutěže napsat musím. :)

Povedlo se mi zajistit, aby Grek1 skončil (skoro) načas. Důvody byly dva. Sobotní odpolední program byl velmi natřískaný a Kalisto, která měla přednášku hned po Grekovi, vyžadovala celou hodinu. Jak jsem se dočetl v jednom reportu z Natsu, ty papírky jsem Grekovi neukazoval, abych ho balil, ale aby věděl, jak je na tom s časem. Při jeho zjištění, že má posledních 10 minut, Grek ultimátně zrychlil přednes, který se s ubývajícím časem ještě o něco stupňoval. Ale Grek je profík a i přes rychlejší tempo se dostal elegantně ke konci. Pro pořádek přikládám, co bylo na oněch papírcích.
20 minut
10 minut
5 minut
1 minuta
Kalisto mě zabije.
Poté se povedlo přednášku ukončit, a tak jsem již nemusel psát další výhružky.

Letos se mi povedlo, že jsem nemusel žádné titulky honit na akci. Super. (QC celého Higashi no Eden na Adviku 2009 byl asi vrchol, co jsem zažil.)

Ve vlkodlačí masce jsem čekal s Wolfiim na reprízu AMV soutěže, Stříbro přicházejíc zahlásil: „Jé, Wolfii... a WereWolfi.“

Akiko na mě coby monstrum zvedla pravé obočí, nechci ani domýšlet, co to v tu chvíli pro mě znamenalo. (Stále ještě žiju.)

Noční maraton naslepo s projekcí filmu 2001: Vesmírná odysea od čtyř ráno splnil očekávání. Štěně hodně prskal, ten achievement byl skutečně heroic. Příště můžeme zkusit nějakou jinou výzvu, třeba filmy Johna Woo nebo Kim-ki Duka.

Po letošním NatsuConu jsem byl neskutečně nabitej pozitivní energií jako snad nikdy a s ní musím vydržet do dalšího ročníku.